Myšlenka: Asertivita není křik, ale klidná síla
Když se řekne asertivita, často si představíme někoho, kdo si umí „prosadit svou“. Ale pravá asertivita není o dominanci ani o tom, kdo má hlasitější argumenty. Je to umění říct „ano“ i „ne“ tak, abychom zůstali v souladu sami se sebou.
Je to schopnost být pravdivý k sobě i k ostatním. Bez potřeby se omlouvat za to, co cítíme nebo potřebujeme. A zároveň bez potřeby někoho druhého převálcovat.
Akce: Jak posilovat vlastní asertivitu
Zastavte se a zjistěte, jak chcete opravdu reagovat. Než odpovíte, dejte si pár sekund na rozmyšlenou: Co si o této situaci myslím? Co cítím? Co potřebuji? Až pak jednejte. Asertivita začíná v tichém poznání vlastních pocitů a potřeb.
Řekněte „NE“ s respektem
Odmítnutí nemusí být tvrdé ani bolestivé. Můžete říct: „Teď na to nemám kapacitu, ale můžu se na to podívat zítra.“ Nebo: „Díky, že jsi na mě myslel(a), ale potřebuji se soustředit na něco jiného.“ Klíčem je respekt – k sobě i k druhému.
Nebojte se požádat o to, co potřebujete
Asertivita není jen o obranném „ne“. Je také o klidném „prosím“. O umění požádat o podporu, prostor, čas bez výčitek a bez strachu.
Proč na tom záleží?
Když se naučíme jednat asertivně, přestáváme žít život podle cizích očekávání. Zároveň budujeme vztahy, které stojí na vzájemném respektu, ne na tlaku nebo manipulaci.
Co kdybyste si dnes dovolili říct to, co opravdu cítíte – klidně, ale pevně?