Myšlenka: Můžeš delegovat úkol, ale nemůžeš delegovat smysl
V době, kdy nám AI zvládne napsat texty, naprogramovat aplikaci nebo připravit prezentaci na jedno kliknutí, je snadné přenechat práci strojům.
Ale na konci dne stojí za to se zeptat: „Líbí se ti, co AI umí — nebo že ty nemusíš?“
Je to radost z prostoru, který se ti uvolní pro práci, která tě nabíjí? Anebo jen úleva, že už to nemusíš dělat, protože tě to vlastně nikdy nebavilo?
Akce: Rozděl a chraň
Nejčastější chyba je házet všechny povinnosti do jednoho pytle „práce“.
Zkus si na chvíli udělat pořádek. Vezmi papír a rozděl své úkoly ne podle termínů, ale podle pocitu, který v tobě vyvolávají. Dvě kategorie stačí.
1. Práce, která tě vysává.
Všechno, co děláš jen proto, že se to „musí“. Administrativa, papírování, opakované reporty, domlouvání schůzek.
Pocit: „Uf, ať už je to pryč.“
Co s tím: To je krmivo pro nástroje. Automatizuj. Deleguj. Zbav se toho.
Čím dřív, tím líp. Tady je efektivita cíl, ne volba.
2. Práce, která tě nabíjí.
Činnosti, při kterých ztrácíš pojem o čase. Tvůrčí chaos. Přemýšlení nad strategií. Hledání souvislostí. Rozhovory jeden na jednoho.
Pocit: „Ještě chvíli, tohle mě fakt baví.“
Co s tím: Tohle je tvůj smysl. Chraň si ho.
Nemusíš být superrychlý. Nemusí to být perfektně efektivní. Tohle je prostor, kde vzniká tvoje skutečná hodnota.
Proč je to důležité?
Cílem není mít prázdný stůl.
Cílem je mít na stole práci, kterou chceš dělat.