Prožíval jsem neskutečně intenzivní období. Měl jsem mimořádnou příležitost zúčastnit se na začátku června výpravy do divoké Afriky. Botswana a Zimbabwe. 16 chlapů, 4 terénní auta, 8 stanů na střechách. Vše, co máte, máte s sebou. A jste odkázáni sami na sebe.
Myšlenka: Digitální detox je fajn
Do Afriky jsme přiletěli v sobotu. Do středy jsme byli bez signálu, ani čárka. Igor, ten který tomu velel, měl nejspíš v zapečetěném kufříku Starlink pro všechny případy. Říká se to. V mé sociální bublině se čas od času objeví post o digitálním detoxu. Je to skvělé, všichni jsme to přežili. Měl jsem obrovskou výhodu, bylo pořád na co koukat – na slony, žirafy, antilopy i krokodýly. Z okna auta.
Jediné, co mi chybělo, byl kontakt s rodinou. Vědět, že jsou v pořádku a dát jim info, že jsem v pořádku. I proto jsem začal psát zprávy do zásoby s tím, že se někdy odešlou. Aniž bychom se tak domluvili, žena dělala to samé. Magic 🙂
Myšlenka: Pořád ve spěchu
Divoká Afrika má jedno základní pravidlo. Vlastně dvě.
- Na cestě po setmění = máte problém.
- Nikdy na přesun nemáte dost času, i když se zdá, že máte dost času.
Naše cesta začínala v botswanském Maun a končila na hranicích Zimbabwe. Projížděli jsme deltou Okavanga a národním parkem Chobe. Spali jsme ve čtyřech kempech, což znamenalo naplánovat a hlavně stihnout přesun tak, abychom dorazili před soumrakem. Pak už se v savaně pohybovat nechcete. Ačkoli to vypadalo, že času je dost, dvakrát to bylo dost na hraně, protože jsme vždy skoro před západem slunce prorazili pneumatiku. Je to v zásadě běžná věc, které se moc nelze vyhnout. Náš vůz č. 4 byl pojmenován jako Adventure car 🙂 Naše skóre: 2 proražené gumy ze 2, jeden pomalý defekt a jedno uražené zpětné zrcátko.
Během jednoho 100km přejezdu hlubokým pískem jsem si šáhl na dno. Fyzicky i psychicky – pneumatiku jsme museli měnit v náročných podmínkách a museli jsme stihnout dojet do kempu před setměním. Odměna? Totální zpomalení na místě s neskutečnou energií. Hranice Botswany a Namibie. Pozorování slonů po západu slunce.
Na LinkedIn je mnoho příspěvků o potřebě neustálého růstu a dosahování cílů stejně jako o potřebě zklidnění a rozjímání na plný úvazek. A jeden přístup zároveň haní druhý.
Tato má konkrétní zkušenost mi jen potvrdila to, jak vnímám work – life balance. Někdy je nutné jet na krev, nebát se zamakat, stejně tak ale je nutné najít si prostor na odpočinek a zpomalit. To je mé pojetí work-life balance, o které se aktivně snažím a které tady hlásám. Bez práce nejsou koláče, ale když bude člověk pořád v práci, tak si těch koláčů moc neužije.
Pro někoho samozřejmě může být práce jeden velký koláč, to je naprosto v pořádku. Záleží totiž na tom, jak má nastavenou svou životní mapu.
Myšlenka: Furt dva metry od maléru
Jarek Nohavica má skvělou písničku U nás na severu – je to o kraji, ze kterého pocházím. Zpívá se v ní také o tom, že jsme tady furt dva metry od maléru. Může být 🙂
Po návratu jsem se dozvěděl dvě zprávy, které mě přinutily přemýšlet o tom, jak moc si myslíme, že jsou některé věci samozřejmé a jak samozřejmé být nemusí.
Den po našem odjezdu do Afriky zaútočil v Namibii lev na německého turistu, který šel ze stanu na toaletu. Fungoval v úplně stejném režimu jako my. Situace, na kterou musí každý na africkém safari myslet, ale ne každý si ji zcela připouští. Včetně mě. Člověk pak cítí vděčnost, že měl jeden puchýř od plynového vařiče a po návratu průjem po Malarone.
Ve čtvrtek 12. 6. havaroval v Indii při startu Boeing 787 Dreamliner. Stejným typem letadla jsme cestovali, absolvovali také několik mezipřistání. Nejsem první člověk, který letěl letadlem, ale v dnešní době si podobnou záležitost řekl bych, nepřipouští nikdo. I tady děkuji za puchýř a sra*ku.
Myšlenka: Lidé kolem nás tvoří náš svět
Byl jsem přizván do party lidí, kteří spolu cestují dlouho. Snažil jsem se nemít žádné předsudky ani přehnaná očekávání a zároveň jsem se choval tak, jak je mi to přirozené. Realita je taková, že jsem zažil obrovského týmového ducha, podporu ve složitých chvílích i tuny ryzích přátelských zážitků, které se těžko popisují.
Akce: Vybírejte si, s kým trávíte čas
Lidé kolem nás mohou zásadně ovlivnit to, jak se cítíme. Proto bych přál každému, aby se naučil říkat NE situacím, ve kterých nechce být a lidem, se kterými nechce být. To je první skvělý krůček k tomu obklopit se tím, v čem nám bude dobře.
