Když se nám nedaří nebo když cítíme hlubokou nespokojenost s tím, co se kolem nás děje, naše mysl nám nabízí tichou útěchu. Často se uklidňujeme tím, že to brzy bude lepší, a současné problémy vnímáme jako něco, co se časem vyřeší.
Sami sebe často konejšíme slibem, že na naše sny a plány přijde řada „až potom“. Žijeme v tichém přesvědčení, že ten život, o kterém sníme, začne později.
Až dokončím ten velký projekt. Až se konečně přestěhuji. Až bude klid.
Často si tvoříme mentální čekárnu. Je to bezpečné místo. Sedíme v ní, listujeme časopisy o úspěchu jiných a čekáme, až nás sestra zavolá do ordinace, kde konečně začne „to pravé“.
Jenže v té čekárně sedíme sami. Nikdo nás nezavolá.
Syndrom prozatímního života
Psychologie pro tento stav používá termín „prozatímní život“. Je to stav, kdy odmítáme plně přistát nohama na zemi. Na první pohled to vypadá jako naděje, protože víra v lepší zítřky nám dává sílu přežít náročné dnešky.
Pokud vnímáme přítomnost jen jako přípravu na budoucnost, nikdy se v ní skutečně nezabydlíme.
Je to, jako bychom bydleli v domě, kde jsme nikdy nevybalili krabice, protože se „stejně možná budeme stěhovat“. Žijeme mezi kartony, zakopáváme o ně a utěšujeme se představou dokonalého obýváku, který zatím existuje jen v naší hlavě.
Past jménem „Až pak“
Proč to děláme? Protože tento postoj nás chrání. Chrání nás před závazky a před definitivitou.
Máme strach, že jakmile si vybereme jednu cestu, ztratíme všechny ostatní možnosti. Že jakmile vybalíme krabice, už nebude cesty zpět. A tak raději stojíme na prahu. Nejdeme ani dovnitř, ani ven.
Namlouváme si, že se připravujeme. Že sbíráme síly, znalosti nebo čekáme na ten správný moment. Je ale třeba si přiznat upřímnou pravdu:
Váhat neznamená se připravovat.
Čekání není plán. Hodiny se neptají, jestli jste připraveni. Čas plyne stejně rychle v čekárně jako v ordinaci. Rozdíl je jen v tom, zda ten čas trávíme pasivním čekáním, nebo skutečným životem.
Jak vybalit krabice
Vědomá produktivita neznamená vzdát se snů o lepší budoucnosti. Znamená odvahu podívat se na realitu takovou, jaká je, a začít s ní pracovat.
Neznamená to, že musíte hned běžet maraton. Znamená to přestat snít o tom, že „jednou začnete běhat“, a dnes se prostě projít. Neznamená to, že musíte mít okamžitě dokonalou kariéru. Znamená to přestat čekat na vysněnou příležitost a dát plnou pozornost práci, kterou děláte dnes.
Jde o posun od fantazie k realitě.
Uklidit si v životě neznamená jen seřadit úkoly v diáři. Znamená to mentálně se nastěhovat do svého dnešního dne. Se vším, co k němu patří.